Dana Kusebauchová 778762888 na Blog.cz

Včera večer jsme dostali s Honzou chuť na něco na zub. Chtěli jsme jen něco lehkého a dietního na večer, tak jsem udělala topinky s česnekem. Každý jsme si dali po jedné a zbyly ještě dvě na zdravou snídani. Byly moc dobroučké, potřené česnekem, takové voňavoučké, křupavoučké, do zlatova opečeňoučké. Mňam...

Asi je zbytečné psát dál, každý tuší, co následovalo. Ale pro ty méně chápavé nebo snad inteligentních štěňat neznalé budu pokračovat.

Díky zkušenostem, že Darsina už je tak velká a bez problémů si vyskočí na židličku a z židle na stůl a prozkoumá vše, co jí zajímá (a popřípadě vylíže cukřenku do dna a pak na ní lítají vosy a mouchy celý den), jsem se naučila večer před spaním zasunout ke stolu všechny židle a zamezit tak přístupu. Jednou jsem na to zapomněla a ve tři v noci mě probudilo mytí nádobí. Lžičky hrníčky a tak. Jenže mi došlo, že já to nejsem, Jenda taky ne a třetí nájemník nebyl v ložnici. Tak mi pomalu začalo docvakávat... Šla jsem potichu a potmě do obýváku (to samo o sobě není jen tak, protože musím projít sedmi metrovou chodbou, kde Darsina ráda nechává kostičky z bůvolí kůže a není přijemné po nich chodit bosou nohou), pak jsem rozvítila a zařvala: "Darsino fuj". Následoval ladný seskok ze stolu rovnou na zem. Za letu jsem jí ještě stihla plácnout přes zadek. Ta koza nám vylizovala hrníčky, které jsme tam nechali po večerní kávičce. Každá pohádka má poučení, takže to znělo uklízet hrníčky ihned a zasunovat židle (rodiče mě to sice učili, ale nebyl pro to pádný důvod, který vyvstanul až teď)...

Tak jsem to tak dělala. Včera jsem židle zasunula, topinky přikryla a šli jsme hajat. Ráno vstával Jenda nelidsky brzo - asi v šest, uvařil si kafíčko, vzal Darsinu na prochajdu. Když se vrátil, sedl si ke stolu, zbodnul jednu ze zbývajících topinek. Pak odešel. Tohle všechno jsem se dozvěděla až dodatečně, protože jako slušný člověk vstávám normálně (cca do 9 hodin ráno) :o)) (to není výsměch všem ostatním, kteří vstávají dřív než já).

Okolo deváté hodiny ráno vlítla do ložnice rozradostněná Darsina a začala mě oblizovat a budit. A já cítila jen závan česneku. Vůbec mi to nedocházelo, jen jsem si pomyslela, že jsem to s tím česnekem přehnala a že to cítím i z těch peřin.... To nebyly peřiny... Postupně jsem nabírala vědomí a ten závan byl intenzivní. Probralo mě to natolik, že jsem došla do obýváku, kde uprostřed ležela jen asi dvoucentimetrová kůrka od topinky (decentně připálená). Ubrus byl zmuchlaný a jedna židle odsunutá. Bylo jasno... Prostě si naše kočička ráno dala papu a přišla mi do postele oznámit, že už je po snídani, že už můžeme jet do práce.

Jak milé. Omlouvám se obyvatelům sídliště, neboť dnes večer jsem nebyla schopna sebrat hromádku, díky nevhodné konzistenci...