...Napsala jsem pro vás knížku JEZDECTVÍ BEZ ILUZÍ…
OBJEDNÁVKY NA WWW.PROBOOKS.CZ

Měla jsem dovolenou!!!

20. srpna 2007 v 22:29 |  O mně
Za dlouhou pauzu mohla opět Darsina. Ne, že by něco vyváděla, ale právě naopak. Je teď nějaká vyklidněná a já nemám o čem psát. Pochybuju, že by se někdo trhal smíchy při opěvování její poslušnosti, inteligence a kdo ví, čeho všeho. Netrhal by se nikdo, takže jsem se trochu odmlčela.
Spíš se jen podělím o zážitky z dovolené. Po pěti letech jsem opravdu vypla a dočerpala energii. A že jsem byla překvapená, kolik jsem toho stihla. Přestože jsem měla dovču od pondělí, odjela jsem z Prahy až ve středu a do soboty jsem byla na chatě v jižních Čechách u Weunky (Verča). Vzaly jsme psiska a vyrazily.
Jenomže, to bych nebyla já, aby se něco nesemlelo. Nic velkého, ale přece... Byly jsme domluvené, že ve dvě hodiny se sejdeme na Skalce, kde jí vyzvednu i s Paskalem (kříženec všeho možného, hlavně černého a velkého). Tak jsem v půl druhé snesla tašky do auta s tím, že auto ještě trochu "vykydám" před cestou. Pánč bylo horko, stáhla jsem všechny okénka, aby se nám tam zvířata neudusila. Darsina běhala kolem auta a pásla balónek (nejdřív svůj, pak zabavila větší nějakým vietnamským dětem. Něco blekotaly, ale já jim nerozuměla, tak jsem jí nechala. Nakonec jí ho vzaly... Parchanti... :o) Chtěla jsem s ní ještě oběhnout barák, aby se před cestou vyčůrala. Tak jsem zavřela dveře a ozvala se šílená rána. Na první pohled nic, ale když jsem chtěla okna zavřít, zjistila jsem, že nemám levé zadní okno. Ne, nebyla to pomsta Vietnamu, ale ulomený držák okna... Ach ta elektrika. V tu chvíli se mě zhostila velmi mírná panika, protože představa, jak nám na dálnici vyskakují psi z okna mě malinko rozhodila. Zavolala jsem svému kamarádovi, který má autoservis. Takže jsem oznámila Weruně, že se nám ten výlet protáhne. Nabrala jsem jí do dobře větraného auta, ona naložila Pase na zadní sedadlo, Darsina spala pod zadní sedačkou a zjevně jí tohle probuzení nesedlo. Pět minut jsme slyšely, jak vzadu cvakají zuby. To byla Darsina, která vyštípala Pase do rohu sedačky asi na 5 cm čtverečních.
Dojela jsem k Romčovi a ten nám oznámil, že to bude trvat asi hodinku. Šly jsme do parku, ale než jsme se uvelebily pod stromem, volal, že je hotovo, tak jsme jely. Cesta byla příjemná, až na vedro, takže jsme každou chvíli stavěli kvůli pitnému režimu psů a čůracímu režimu mě a Werči. Cesta nám zabrala asi 3 hodiny, protože jsme nakonec nejely po dálnici, ale přes Slapy. Krása.
Chatička byla úchvatná. Ve svahu u Nežárky, jen elektřina, bez vody, suchý záchod. Přesně to, co jsem potřebovala. Pryč od civilizace. Hodily jsme na sebe plavky a šly jsme do Nežárky. Pesani tam lítali jak o život. Ve vodě se prali o klacky a evidentně se jim to líbilo. Pak jsme udělaly oheň, rybičku a začaly jsme si užívat.
Druhý den jsem vstávala v osm!!! Jely jsme se koupat na Pískárnu, pak na jinou a pak domů, neb začalo foukat a my tušily déšť. A dobře. Ještě jsme stihly nakoupit v místní Jednotě, připravily jsme plněná rajčátka a já připravila ohýnek na večer. Stihly jsme je ogrilovat a pak nás déšť vyhnal, tak jsme hrály karty. Já vyhrávala na plné čáře :o)). Weuna prohrála - chicht :o))).
V pátek za námi přijel Edouš (Editka), taky z jízdárny. Jely jsme navšívit tetu Weuny, která má stáje nedaleko chaty, před tím jsme stihly vydatný oběd a po návratu jsme opět měly ohýnek, papání, vínečko a kecaly jsme do 4 do rána. Pokud někomu z našich známých hučelo v uších, tak se omlouváme :o)).
Ještě jsem zapomněla zmínit tu nejveselejší prekérku, kterou jsme zažily. Editka je plnoleté děvče, zkušené a jistě i dobrá hospodyňka. Dostala chuť na nějaké to kafíčko v průběhu nějaké žolíkovské partie. A protože je samostatná, zeptala se jen na nejnutnější informace, jako kde je voda, jak se zapíná vařič. Info dostala, naplnila konvičku vodou. Pak stála v chatě a čekala. Upozornila jsem jí, už mírně pobavená, že to trvá tak deset minut, ať se vrátí zpátky ke hře, že jedno kolo ještě stihneme, že konvička začne pískat, až se bude voda vařit. To jsou ty děti zvyklé jen na varné konvice...
No ale to jsme s Verčou netušily, co bude následovat dál. Editce nějak nešlo do hlavy, jak to ta voda jako udělá, že by měla pískat. Protože jsme už byly nadržené na další výhru, tak jsme jí řekly, že to uslyší až ven. Teda pokud je tam to pískátko. Dovolte mi použít přímých vět:
D+V: Poď už hrát, to je slyšet až ven...
E: Fakt? Tak jo... (se značně udiveným výrazem)
D: Máš tam to pískátko?
E: Jaký?
V: To na tu konvičku...
E: No to tam je? Ale co má pískat, to teda nevim...
V+D: (už mírný záchvat smíchu) No to malý.
D: Nechávala jsem ho u toho vařiče.
E: (vykloní se z okna a drží pískátko) Myslíš tohle?
D+V: Joooo
E: (volá přes okno) A kam ho jako mám dát?
D+V: (záchvat smíchu jako blázen) No na to hrdlo tý konvice
E: (po dlouhé odmlce a žádné reakce) To se tam nevejde...
V: Kam to sakra rveš???
E: To mám dát jako na tu pokličku tý konvičky? Jak to jako bude pískat???
D+V: (záchvat smíchu jako prase, zvedáme se a jdeme se podívat na tu myšlenku v reálu)
E: (stojí nad konvičkou a je zmatena) Dyť se to tam nevejde a nevim, jak to má pískat.
V: (učůrává smíchy, bere pískátko a dává ho konečně na správné místo) Ty sis myslela, že ta voda bude bublat a to pískátko bude hopsat na víčku konvičky?
D: (pláče smíchy) Bubli bubli
D+V: (v kómatu smíchu) (.... věty již nedávají smysl.....)
Po tomto rohovoru a po asi půl minutě, kdy bylo pískátko na svém místě, začalo vydávat zvuk, který Edita přirovnala k pískání.... Voda byla již uvařena...
Ufff.... Ještě teď se chlámu (a děkuju Verunce za připomenutí, nechápu, jak jsem na tohle mohla zapomenout. Většina traumatických zážitku je ale odsunuta do pozadí) :o))))
EDOUŠI DÍKY (i tak tě máme rády)
V sobotu jsme odjížděly v jednu, cestou jsme udělaly několik zastávek a v půl páté jsme byly doma.
Byl to luxus, pesani si užili, holky jsou zlatíčka, opravdu jsem si dlouho takhle neužívala. Weuno, Edouš, děkuju, mám energii na dalších 5 let :o)).
Víc asi řeknou fotky na
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 da da | E-mail | Web | 20. srpna 2007 v 22:31 | Reagovat

Ahoj prosííím kokni see na můj blog.Mám tam hry on-line,TV ON-LINE,rádia on-line a bleskovky...

A promin za reklamu..

www.lasicka5.blog.cz

2 weuna weuna | 20. srpna 2007 v 22:37 | Reagovat

no to nejvtipnejsi si nepopsaka,,,ale to neslo vit:))editka u konvice by se musela zazit na zivo:)..

3 Dana Dana | 20. srpna 2007 v 22:40 | Reagovat

Jejda, tak hned dopíšu pokračování :o))

Já na to uplně zapomněla, ale teď mě ještě bolí břišní svaly. Jdu na to.

4 Dana Dana | 20. srpna 2007 v 23:36 | Reagovat

Doplněno do textu :o)

5 Návštěvnice Návštěvnice | 21. srpna 2007 v 0:07 | Reagovat

Myslím, že fotka č.44 mluví za všechno :-) Moc Ti to, Daninko, přeju a jsem ráda, že jsi happy :-))) a díky za super víkend! :-))) (i když jsem si u Tebe zapomněla kartáč a brusinky :-)) pusu, P.

6 Dana Dana | 21. srpna 2007 v 0:27 | Reagovat

Taky jsem se přesně tak cítila :o). Kartáč tu je, a jaký brusinky?

7 weuna weuna | 21. srpna 2007 v 8:44 | Reagovat

USMEVNEE ZE:))

8 Ciggi Ciggi | 21. srpna 2007 v 19:13 | Reagovat

Na lince taková pixla s práškama - na močák :-)

9 Dana Dana | 22. srpna 2007 v 20:47 | Reagovat

jojo, to tu je.

10 Janina a Dancík Janina a Dancík | E-mail | Web | 28. srpna 2007 v 12:06 | Reagovat

Ahoooj, teda opět si mi pomohla zvednout náladu, tlemim se tu jako debil!!!!:-) Tyyy jo to muselo být super, závidim, já byla za celý prázdniny tři dny na chatě u kamaráda, který tam měl mladčí ségru a ta mě nenechala chvíli v klidu, furt někam chtěla, z Dencíka byla hotová, ten nevěděl co se děje, a já si nemohla ani v klidu číst, po přečtení jenoho odstavce asi 10x jsem časák odložila, protože když ti do toho někdo neustále něco vypráví tak to moc nejde....:-)Darsina je už koukám velká holka, hned jak budu mít auto a čas tak se za váma holky stavím na jízdárně!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama