Dana Kusebauchová - Články

Inversion - VIDEO

Mon, 16 Apr 2012 03:26:46 +0200

INVERSION

Tue, 27 Mar 2012 22:54:21 +0200

Vzheldem k naprostému nedostatku času se omlouvám všem za "neživost" blogu.
Odkazuji aspoň na stránky, kde to žije :)

Naše kapela INVERSION

http://bandzone.cz/inversion

Dovolená na Néže (aneb "ZKRATKA")

Sat, 07 Aug 2010 23:46:58 +0200

Ač se to dle názvu nemusí zdát, tak cesta na chatu byla příjemná, bez zaváhání a s pomocí navigace přesná a bez překvapení.

Do Lásenice jsme dorazily ve středu ve tři hodiny místního času (domorodci zde mají stejný čas, jako my), ve složení Verča,Darsina a já.

Svítilo sluníčko (tedy nad těmi mraky, co byly blíž k nám), bylo příjemných 23 stupňů, tak jsme se ubytovaly, vzaly plavky, skočily do auta a hned jsme vyrazily na pískovnu, kde jsme neočekávaly velké zástupy vzhledem k tomu, že byl všední den a počasí, ač příjemné, tak teoreticky mohlo odradit mnoho vody chtivých návštěvníků. K našemu úžasu byl na břehu celý dětský tábor, který čítal něco kolem stovky dětí…
Ale i přesto jsme si našly plážičku, kde jsme chytaly poslední a jediné paprsky sluníčka. Verča se odvážila vlézt do vody, pobyla tam dlouhých patnáct vteřin a klidnými skoky byla opět na dece a choulila se do ručníku. Já jsem podobně hloupou akci neplánovala. Tak jsme prodebatovaly asi ještě hodinu, mezitím si Darsina nosila různé klacky, šišky a kameny a vyžadovala pozornost. Kolem páté jsme se sebraly a jely jsme zpátky. Na chatě jsme se převlékly do teplejšího letního oblečení, takže jsem vytáhla zimní kabát, teplé kalhoty a svetr a začaly jsme si chytat večerní žraut. Plněná rajčata se sýrem, kozí sýr, jablko, zeleninový salát, vařené brambory a asi ještě pár drobností. Jako každý rok, i letos jsem se chopila sekery a hrála si na skautku a zkušenou tábornici (což jsem si myslela, že jsem). Naštěstí u přípravy dřeva, se mi potvrdilo - zatím - že nějaké ty táborové záležitosti mi v hlavě zůstaly. Prsty mám všechny a třísky na zátop byly opravdu malé a oheň chytl hned napoprvé. Začaly jsme grilovat, k tomu dobře vychlazené růžové vínečko… Krásný večer. A těch témat, co jsme probraly. Kolem jedenácté hodiny večer jsme se rozhodly vyzkoušet, jestli proud v Nežárce je opravdu tak silný, jako se nám zdál za světla. Dávaly jsme si pozor, ale do vody jsme opravdu vlezly a za mohutných zvuků vycházejících z našich něžných úst jsme se v asi patnáctistupňové vodě opravdu vykoupaly. Na břehu z nás šla pára. Ale to teplo, jaké jsme teď cítily… Krása. Pomalu jsme se chystaly do peřin, vzaly jsme si knížky a postupně odpadávaly.

Druhý den ráno jsme vstaly v 8 hodin (poznámka autora: POZOR MYŠLENO OPRAVDU V 8 HODIN RÁNO) jsme si udělaly snídani, kafíčko a začaly plánovat, kam vyrazíme. Sice nepršelo, občas se dalo tušit, že slunce ještě existuje, ale na koupání to opravdu nebylo. Tak jsem vzala svou úžasnou navigaci (za tento dárek opravdu děkuji!!!) a našla, co je tu v okolí zajímavého. Zjistila jsem, že kromě hřbitovů a jiných optimistických zastávek, je tu taky zámek Červená Lhota. Tak jsme se asi v deset hodin vydaly na cestu. Mezitím jsem odpálkovala (ve vší slušnosti) asi tak 10 hovorů a hodlala jsem si dovolenou opravdu užít. Když jsme opět za použití navigace dorazily na místo, byly jsme překvapené, kolik lidí ve čtvrtek chodí na zámky… Na parkovišti bylo skoro plno, dokonce zde byl i tým profesionálních naváděčů na parkoviště, evidentně speciálně vyškolených. Odborná práce toto! Logisticky náročná a evidentně na to jedno velké parkoviště pro 40 aut byli tři pracovníci tak akorát. Zaplatily jsme 60 Kč jednorázové parkovné a vydaly se na zámek. Šly jsme do parku, který jsme prošly z obou stran za hodinu. A to jsme se dokonce odpojily z vyznačené trasy a vyběhly kopec nad zámeckou zahradou. Za hodinku a něco jsme opět seděly v autě a odjížděly směr Jindřichův Hradec. Tam jsme se prošly zase asi hodinku a začaly přemýšlet o nějakém jídle. Daly jsme si nášup a jely jsme zpátky. Nebyly jsme zcela uspokojené a energie zbývalo dost. Řekly jsme si, že se vrátíme zpátky, dáme si kafčo, něco si přečteme a před večerním grilováním vyrazíme ještě na procházku jen tak po okolí. Já jsem to nakonec po půl hodině čtení na hodinu zalomila, Verunka si četla a vydržela neusnout. Ve čtyři hodiny jsme se vydaly na vycházku po okolí. Jak jsme tak chodily po okolních lesích a povídaly si, tak jsme si najednou uvědomily, že jsme zašly poměrně daleko. Verča bez zaváhání vyhodnotila situaci, ukázala na směr, kterým se máme vydat a pokračovaly jsme, zvolily jsme takovou nábližku. Po další hodině vydatné chůze jsme zaznamenaly stejný pocit, a to že opět nevíme, kde jsme. Nakonec jsme se objevily ve vesnici, která byla trochu mimo plán naší trasy, resp. Byla o dalších 6 km dál, než jsme měly dojít. Už jsme za sebou měly skoro dvě hodiny svižné chůze, tak jsme si těch pár kilometrů hodlaly zkrátit. Jak se říká, že zkratka je delší, ale o to horší cesta - můžeme jen potvrdit. Když jsme potom došly do jednoho bodu, ze kterého jsme se před třemi hodinami odpojovaly, začaly jsme přemýšlet, jak se nám tohle podařilo. Nakonec jsme na chatu došly kolem osmé večer.
Bylo to sice delší, než jsme chtěly, ale byly jsme doma a těšily se na jídlo. To bylo poprvé, kdy jsem začala pochybovat o nějakém orientačním smyslu. Ani lišejníky ani letokruhy na pařezech mi nepomohly. Verunka mi sice dopředu hlásila, že její orientace není na nejvyšší úrovni, ale obě dohromady jsme tomu daly na frak.

Třetí den jsme vstávaly asi v devět, opět snídaně, kafíčko a plánování dne. Trochu poprchávalo, takže ani dnes jsme neodsouhlasily koupání. Došla nám voda, takže první věc byla dojet k nejbližší pumě pro vodu. Pumpa - nikoli čerpací stanice - ale taková ta věc, co vypadá jako velký otvírák na víno a místo jednoho ramene je velká zahnutá trubka, ze které při pumpování teče voda.
Po návratu jsme se chvíli věnovaly čtení a v poledne jsme vyrazily na túru do České Kanady. Předběžně jsme naplánovaly malý okruh, tak maximálně 8 km s tím, že večer ještě někam vyrazíme…

Místo je to krásné. Ale pro dvě princezny z města velmi zrádné. Nebudu to protahovat, konečný počet kilometrů vzrostl na dvojnásobek a ještě nějaký ten km navíc…
Na chatu jsme dorazily kolem šesté. Byly jsme příjemně unavené, tak jsme si na chvíli odpočinuly, hrály jsme kartičky a začaly jsme chytat večerní seanci obžerství. Nasekat dřevo, rozdělat oheň a pojídat pokrmy. Měla jsem asi po deseti letech normální špekáček na ohni! Jaká slast.

V sobotu ráno se nám nechtělo vstávat, jelikož venku to vypadalo, že je ještě noc… Lilo jako z konve a Verča, která byla někdy v pět ráno navštívit vedlejší chatku (suchý záchod) mi sdělila, že už v těch 5 lilo takhle vydatně. Vzhledem k tomu, že auto bylo zaparkováno asi metr od kraje Nežárky, jsem trochu znervózněla. Nasnídaly jsme se, zabalily, uklidily a začaly nosit věci do auta. Mezitím se hladina zvedla, naštěstí vyparkovat jsem ještě stihla.

Cesta zpátky byla strašná. Vyrážely jsme ve dvanáct a v pět jsem vítězoslavně rozesílala smsky o šťastném návratu…
Když už se zdálo, že jedeme průtrží mračen, bylo nám dokázáno, že může být ještě hůř. Neustále jsme poslouchaly zprávy o dopravě a zděšeně hltaly zprávy o povodních. V jeden okamžik mě přepadl strašný a divný pocit, tak jsem sjela na nejbližší pumpu (čerpací stanici), daly jsme si kafe a za čtvrt hodiny jsme pokračovaly. Tímto bych chtěla pozdravit všechny hovada a dementy, kteří na silnici pokryté vrstvou vody, ve vyjetých kolejích a ve viditelnosti sotva 60 metrů jezdí 150 a víc a ještě si pro jistotu zablikají nebo se nalepí na auto před sebou. Ač jsme se převážnou část cesty držela vpravo či uprostřed a rychlost byla kolem 80 km/h, párkrát jsem si málem u…. při situacích, kdy se například rozkýve náklaďák jedoucí v pomalém pruhu, kde jsou koleje, a tušíte, že vlítne před vás, až ho to rozhodí.

No nic, jsme doma, celé, spokojené a odpočaté.

Verunce děkuju za další príma dovču.

Zde fotky z výletu do České Kanady.

http://kusebauchova.rajce.idnes.cz/Dovca_2010/

Fotky z natáčení reklamy

Mon, 02 Aug 2010 23:39:10 +0200

http://kusebauchova.rajce.idnes.cz/Reklama_na_Samsung/

Zde pár fotek z natáčení reklamy

Nová písnička

Mon, 19 Jul 2010 23:14:36 +0200

Tak jsem dnes po šesti hodinách hraní nahráli další kousek. Po večerech občas vemu kytaru, zahraju si čtyři akordy, pošlu Gabovi, ten z toho udělá písničku a pak si do toho něco zazpívám. Tentokrát jsem si ale troufla na text v rodné řeči... Je to první nástřel, ještě na ní budeme pracovat.

Růže s trním je tu:

http://www.edisk.cz/stahni/06431/ruza_1.mp3_8.57MB.html

popřípadě tento odkaz:

http://www.motifator.com/index.php/forum/viewthread/450037/

Jak se točí reklama

Wed, 16 Jun 2010 00:17:41 +0200

Po povedené brněnské čtvrteční vernisáži s Alicí se mi dostal do ruky telefon s několika nepřijatými hovory. Mezi nimi byl i telefonát o Štěpánky (dlouholeté kamarádky od koní), která má ustájeného koně ve stáji, jejímiž majiteli jsou lidé zabývající se filmem a natáčením s koňmi. Když jsem s ní mluvila, řekla mi, že shánějí nějakou blondýnu kolem 1,90 cm, co jezdí na koni. Prý jim vypadla nějaká holčina a rychle shánějí náhradu na pondělí od nevidím do nevidím. Tak si Štěpánka vzpomněla na mě a začalo domlouvání. Byl čtvrtek, deset hodin večer. Nedalo mi to a oslovila jsem kolegyni, jestli by za mě pondělí nevzala v práci a bála jsem se, že je to zrovna den, kdy nikdo nemůže. Měla jsem štěstí a Andulka mi vyšla vstříc. Pak jsem se spojila s Romanou Hájkovou, ze které jsem začala tahat informace. Dozvěděla jsem se pouze, že je možné, že nástup bude v půl páté ráno tak do devíti do večera. Další informace byla, že bych tam měla někde jezdit na koni a že je to reklama. Víc jsem nevěděla, přesto mi zvědavost nedala a kývla jsem na to. V neděli večer, kdy jsem stále neměla žádné informace, jsem poslala smsku, ve které jsem žádala o upřesnění. Bylo mi řečeno, a to mě velmi potěšilo, že začátek je v půl deváté a natáčí se v Ledčicích v pískových dolech.

V pondělí jsem vstávala si v půl sedmé, vykoupat, obléknout, zabalit pár věcí, protože jsem tušila, že budou časové prostoje, Darsinku jsem odvezla k našim a přesně v půl deváté jsem dorazila na místo. Pískové doly vypadaly po propršené noci jako bahenní lázně a bála jsem se, že se odtamtud už nevyhrabu. Našla jsem Pavla Hájka, který tam byl od půl páté s koňmi. Ukázal mi čtrnáctiletého hřebce Barda, na kterém jsem pak měla jezdit. Řekl mi, že je to pan profesor, kliďas, což jsem mu věřila (taky mi nic jiného nezbývalo). Jen dodávám, že opravdu byl! Pavel mě odvedl do karavanu produkce, aby ukázal "materiál" :). Asistentka režiséra (celý tým byli Frantíci mluvící Anglicky) mě zkoukla od hlavy až k patě a řekla "she´s good, ok". Tak jsem usoudila, že jsem prošla.

Stále pršelo docela vydatně, tak jsem si zalezla do auta, pustila mp3, vyndala jsem si papír a tužku a chystala se na nové písničky… Za pár minut mi někdo zaklepal na okýnko. Kluk s vysílačkou mě poslal do maskérny.

Další karavan s nápisem "Make-up" byl na dalších asi 5 hodin mým domovem. Hned mezi dveřmi stál takový malý blonďato-šedivý pán zvláštního vzezření, kterého jsem pasovala na mechanika karavanu nebo možná na nějakého týpka, který nosí kabely a šel tam okukovat holky maskérky… Omyl… Byl to druhý maskér. Prohlídl si mě a řekl, co to mám za šílenou barvu na hlavě, jak si můžu takhle "dojebat" vlasy, že je to fakt šílený. Tohle mi zopakoval asi dvanáctkrát, ale já se nedala a stále mu přitakávala, že je to fakt hrůza, že si od něj nechám poradit. Nakonec změknul (přesně v době, kdy jsem mu už chtěla rozbít o hlavu první flakón s lakem na vlasy, protože mi přišel dost monotónní). V tu chvíli vešla dovnitř holka, mulatka, která se mi představila jako René a že jde na mě. Pán před ní pro jistotu zopakoval asi patnáctkrát jeho oblíbenou větu s barvou a kvalitou a pak odešel na cigáro. Kupodivu mi náladu nezkazil, ale být tam někdo slabší povahy, tak už je zralej na sebevraždu a hodnoty sebevědomí a sebeúcty v minusových hodnotách. René mě uklidnila, že je rád drsnej a že ho musím brát s rezervou. Od ní jsem se dozvěděla, co mě čeká. Měla bych dablovat hlavní herečku (Inna Zobova) mimochodem manželka režiséra. Reklama je to na Samsung a jedná se o souboje středověkých bojovníků. Dvě armády, černá a bílá. Mezitím se René pokoušela mi upravit ty moje "dojebané" pačesy tak, aby vypadaly stejně jako Inny. Blond melír, rovné a dlouhé. Na začátku mi i René řekla, že mám vlasy poničené, Ale že to spraví maska. Tak mi vlasy vyžehlila a začala nanášet tužidlo, které postupně vlasy ztmavilo. Po dvou hodinách precizní práce usoudila, že má perfektní odstín a začala vlasy fénovat. Ale co se nestalo… Pod horkým vzduchem mi vlasy jednoduše zčervenaly!!!??? Ona (mulatka) úplně zbělala a řekla slova, která ve slovníku opravdu nejsou…
Začala se mi strašně omlouvat, ale mě spíš bylo líto jí, protože jsme se bavily o tom, jak tam každý čeká na její chybu a zrovna ten milý pán je první, který jí to tam pěkně znepříjemňuje a bude první, který "nahlásí" tuhle chybu. Bohužel šampon došel, mýdlo nezabralo, tak přistoupila (a já potažmo taky) k radikálnímu přípravku, který by měl tu krásnou červenou stáhnout. Slíbila jsem, že nebudu ventilovat, co použila a alespoň tady to tedy nezmíním J Ale po těch všech procedurách mi řekla, že kdybych měla vlasy zničené, tak tohle by už fakt nepřežily, takže mám být v klidu, což mě potěšilo. Po dalších skoro dvou hodinách mytí a sušení a mytí a sušení se podařilo udělat z jasně červené jemnou zrzavo blonďatou barvu a protože už asi desetkrát volali "dablinu na scénu", rozhodla se dodělat správný odstín spreji na barvu. Padly asi tři flakony různé Blond perla, blond měď a blond já nevím co a za další dvě hodiny, kdy už nade mnou stály tři maskérky se spreji na hlavu, bylo hotovo a holkám evidentně spadl kámen ze srdce. Jen já cítila, že jsem přibrala asi tak tři kila tím vším, co jsem v těch vlasech měla. René se mi pořád omlouvala a říkala, že se mi pak o vlasy postará… Pak odveleli maskéry na scénu, kde bylo potřebu ušpinit asi osmdesát bojovníků. Já tam zůstala plonková a čekala, co bude dál. Najednou se vedle mě vyloupl jiný kluk s vysílačkou a ptal se, jestli jsem dablina (už jsem chytla tu jejich šílenou hantýrku, tak jsem pochopila, že je to na mě). Kývla jsem a do vysílačky řekl takovým vyděšeným hlasem "stojí vedle mě a má džíny a je v civilu". Zpátky se ozvalo "fofrem pro kostým a za pět minut na place". I ve mně už hrklo. Dovedl mě do autobusu, kde jsem se slušně představila: "Dobrý den, jsem dablina a potřebuju kostým" Zafungovalo to a paní mi dala do ruky dva hnědé obdélníčky čehosi a řekla: "Tady je, jdu pro boty" Chvíli jsem tam stála jak opařená a pak mi došlo, že ten větší obdélníček je sukně a ten menší je nahoru. Tak jsem se zhrozila, že to je ve stejné velikosti, jako má ta herečka (a zároveň topmodelka). Paní mi řekla, že ano. Tak jsem se opotila podruhé, ale po prohmatání materiálu jsem zjistila, že úpletovou sukni natáhnu a ten vršek je na šněrování. No, kdybych měla prsa, tak už ani šněrování asi nezabere. Ale oblíkla jsem si to a docela to šlo. Pak mi přinesli botičky - takové sexy semišky až po kolena. Vešla jsem se do nich bez problémů a dvě holky mi ty boty zavazovaly asi pět minut. Naložili mě na čtyřkolku a frčelo se na plac, který byl na druhém konci pískovny. Tam jsem asi hodinu stála a čekala, co se bude dít, dala jsem se do řeči s dalšími nudícími se účastníky zájezdu a pak asistentka režiséra zavelela odchod. To už byly asi tři hodiny (přiznávám, že čas jsem moc nestíhala sledovat).

No a ve čtyři to začalo. Na place mi navlékli brnění, které mělo dohromady tak deset kilo. Bardík tam stál nasedlaný (naštěstí na sedle byl kožíšek, takže jsem přestala mít strach o nohy a jiné časti těla) a totálně vyklidněný. Když jsem se už chystala nasednout, tak jsem do odrazu dala obvyklou sílu, ale nedošlo mi, že když "přiberu" během pár vteřin deset kilo, že to bude chtít větší odraz. Sice jsem tam hupsla napoprvé, ale louplo mi v kyčli, že to cítím ještě teď. Do ruky mi vrazili meč (to jsem taky netušila, co s tím budu dělat). Až na koni mi řekli, co se po mě bude chtít.

Řady vojáků proti sobě, asi dvacet pěšáků a deset jezdců stojí proti sobě, na první "akci" na sebe jen hrozí a hecují se, na další "akci" vyrazí vší silou proti sobě a začnou se mlátit hlava nehlava a na třetí "akci" zastavit pohyb a koukat nahoru na jedno místo. Toto byla zábava na dalších pět hodin…

Proti mně stál takový vysloužilý Viking na koni, pán tak pětapadesát, opravdu vypadal jako bojovník, každé oko jinde, hrozně ošklivej, ale strašně milej a ujal se mě. Vysvětlil mi, jak s mečem mám zacházet, abychom se nezranili a hlavně abychom nezranili koně. Tak jsme si to párkrát zkusili jen tak nanečisto. Meč měl tak dvě tři kila, takže žádné pírko. Na další záběr už jsem se těšila a pěkně jsem se do toho opřela, vycválala jsem s Bardem jak o život, Otěže v jedné ruce, Jakmile jsme se srazili, na fleku jsem ho otočila, abych toho parchanta od těch černejch zabila J. A mlátili jsme se jak o život. Potřetí nebo po desáté - už nevím - se i Bard probral a vyrazil šílenou rychlostí. Když jsem ho stopla a chtěla ho otočit, tak se postavil na zadní a já se přistihla, jak mě to hrozně baví, že to má ty správný koule. Ale jak jsem ho točila, tak jsem narazila kolenem do dalšího koně a zjistila jsem, že koňská pr… teda zadek je dost tvrdej (ona to teda si byla kyčel toho koníka), takže mám modřinu a otok už zmizel :)

V mezičase si mě tam pánové spolubojovníci dost dobírali, ale bylo to příjemné zpestření jinak dlouhých pauz mezi jednotlivými scénami. Ale byla jsem ve střehu, abych nepřišla o sukni či jinou část oděvu J.
Hrozná sebranka, ty filmaři (to je myšleno v dobrém, no ale…)

V devět večer jsem už byla promrzlá, bylo mi líto koní, kteří byli pořád na nohách, ale zvládali to dobře, péči měli luxusní, v každé pauze kus jablka, kdy to šlo jsme seskakovali a povolovali sedla (já se aspoň naučila nasedat s brněním) a byl to zážitek k nezaplacení.

Jen perlička, paní herečka tam vyfasovala od oběda nějaké to pečivo a vesele tam chodila a rozdávala koníkům. Jak už jsem z těch Ctěnic zblblá a všechno kontroluju, tak jsem Bardíkovi vytáhla kus toho chleba z huby, abych zkoukla, jestli není plesnivý. Nebyl. Ale byl naprosto čerstvý a nadýchaný… Takže jsem houkla na Pavla, že tam Inna rozdává čerstvé pečivo, načež to všichni začali tahat z hub svých miláčků a zahrabávat do písku. Inně bylo sděleno, že čerstvé nee. Velmi šetrně a decentně, aby nebyl průšvih. Ale vzala to a nikoho nepoškrábala :)

Odjížděla jsem asi v půl jedenácté večer, plná zážitků a unavená. Mimochodem s tím protivným maskérem jsem se šla rozloučit a po té, co jsme ještě chvíli debatovali o krásách jižních Čech, tak mi řekl, že se omlouvá, že to tak nemyslel, že prej jsem jako v pohodě, takže dobrý :)

Musím říct, že po devíti hodinách v práci jsem vždycky unavená výrazně víc, takže nemůžu říct, že je filmování strašná dřina. Jen je to dlouhé a nekonečné.

Měla bych mít časem nějaké fotky, tak je dodám.

Co se zrovna děje - novinky a MP3

Sun, 13 Jun 2010 23:05:00 +0200

Nějak mi nezbývá čas, abych ventilovala všechny novinky a že jich zase je.

Ta hlavní je, že jsem od 27. 5. 2010 teta. Pétě a Míšovi se narodila Pavlínka, je krásná a hlavně zdravá!!! Takže přeju celé rodině spoustu krásných chvilek bez pláče :)

Druhá je ta, že jsem po dlouhé době už nevydržela a oslovila jsem klavíristu. Gabriel Mičovský je zo Slovenska, žije tu v Prahe a hraje luxusně.

Dáváme dohromady nové písničky a už se nemůžeme dočkat na první koncerty. Ukrutně mě to baví. Zatím jsem jen dva a doufáme, že časem přibudou i další hudebníci.

Na bandzone.cz nás můžete najít pod názvem INVERSION. Přikládám pár fotek a mp3 přibudou časem, jelikož máme v repertoáru i pár covers, které na bandzone.cz dát nemůžu.

MP3: Hallelujah v našem podání:

http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/22009/hallelujah_finalna.mp3_11.63MB.html

SUN - naše vlastní tvorba:

http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/01513/SUN_MOTIF.mp3_7.18MB.html

LIE BECOMES TRUTH - naše vlastní tvorba:

http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/16814/Lie_becomes_truth.mp3_5.12MB.html

Žijem i v roce 10

Sat, 16 Jan 2010 17:18:37 +0100

Ne, že bych neměla co dělat, o čemž ostatně svědčí i velmi dlouhá pauza od posledního příspěvku, který byl ještě hluboko v loňském roce. Nutno přiznat, že nemalý vliv na to má i epidemie facebooku. I já podlehla a po večerech se "potkávám" se spoustou lidí, se kterými jsem si myslela, že už se nepotkám, ať už díky ztrátě kontaktů za dlouhá léta nebo díky vzdálenostem, které jsou díky této vymoženosti jen obrazné.

Na druhou stranu vím, že mnoho jedinců tomuto moru nepodlehlo a proto se čas od času snad s nějakou historkou svěřím i tady.

Protože člověk (a já dvojnásob) zapomíná, podělím se o pár zážitků z poslední doby. Začnu nejaktuálnějším zážitkem, a to návštěvou Elite Tour party v klubu Top Secret, kde se konalo setkání jezdců, trenérů, funkcionářů a sponzorů z jezdeckého světa.

Akce to byla velmi povedená a musím podotknout, že sponzorský dar v podobě rautu (ze kterého jsem ochutnala jeden lososový chlebíček) a free drinků (z nichž jsem ochutnala asi 5 litrů mojita) je hodný ocenění. Pravda, krom chlebíčku jsem si přivlastnila pár oliv. Díky nim jsem se seznámila s nějakým pánem, který si jistě naše setkání nebude pamatovat. Olivy jsem nekonzumovala normálně, ale házela jsem je do výšky a z té jsem je chytala do vlastní pusy (prosím nezaměňovat s anglickým slovem se zdvojeným "s"). Dařilo se mi tímto způsobem pojídat zelené kuličky docela obstojně. Postupem času se klub zaplňoval a lidí přibývalo. To mi bohužel došlo až po té, co jsem vyhodila olivu vysoko nad sebe. Při snaze dostat se poměrně dost prudkým pohybem pod ní , jsem s veškerou silou vrazila svou hlavou do hlavy pána stojícího za mnou… Oba jsme se docela lekli, má hlava zaduněla, jeho zacinkala a s vyděšenými pohledy v očích jsem se mu začala omlouvat. Vážnou tvář jsem měla asi tak dvě vteřiny, než nechtěně nastoupil záchvat smíchu mě a všech okolo. Drželi jsme se za místa, kde se dle našich očekávání objeví boule. Někdo poznamenal, že balím chlapy dost natvrdo… Nevím jak on, já ztrátu paměti nemám, ale bude-li mě snad chtít zažalovat, že zapomněl cestu domů, budu argumentovat alkoholem podávaným zdarma. Z večera vznikl krátký sestřih na internetovém portálu EQUItv, zde je:

http://equitv.cz/2010/01/korupce-radi-uz-i-v-jezdeckem-sportu/

A pár foteček z Vánoc, které jsme trávili jen ve třech, jelikož Peťula byla s Míšou a já konečně byla za nejmladší dítě v rodině a mohla rozdávat dárky. Užila jsem si to se svými stále zamilovanými rodiči.

Někdy je toho prostě moc

Wed, 28 Oct 2009 01:45:34 +0100

Od svatby Péti a Míši uplynulo poměrně dlouho. Mezi tím se ovšem stalo víc věcí, než by si člověk přál - na straně jedné a na straně druhé - některé z těch novinek jsou velmi pozitivní.

Mezi těch pár, které by člověk nechtěl opakovat moc často, bohužel patří i náš pudlík Luky, který byl minulý týden utracen po náhlém zhoršení zdravotního stavu. Rodině děkuju za rychlé a správné rozhodnutí. Byl to kudrnatej blázínek, kterému by záviděl nejeden pes. Dožil se 16ti let. Pac a pusu i od Darsinky

Další méně příjemnou zkušeností pro mě bylo zkolabování z vyčerpání organismu, načež jsem byla nucena podstoupit všelijaké možné i nemožné kontroly a vyšetření u lékařů. Za poslední měsíc jsem navštívila tolik různých specialistů, viděla spoustu různých přístrojů a zjistila, jak moc je pravdivé rčení, že od doktora nikdo neodejde zdravý.

Nejvíc jsem si užila na neurologii, kde mi po EEG napsali do zprávy, že mám epileptiformní nález.

Ještě bych podotkla, že psychologie některých lékařů je hluboce potlačena a na vysoké škole ji možná ani neprobírali, vzhledem k tomu, jakou formou mi doktorka sdělila nález.

Četla zadumaně zprávu z nemocnice a po dlouhé odmlce řekla: "no je to docela dobré, ale je tu nějaký nález. Pošlu vás pro jistotu na video EEG na dva dny do nemocnice". Zasunula papír do předpotopního psacího stroje a začala psát. Po chvíli mi to nedalo a ptám se: "řeknete mi, co je to za nález?" Doktorka se na mě zadívala, sundala si brýle, chvíli se zamyslela a pak říká: "No já jako netvrdím, že máte epilepsii..." !!!!COOOOOO??????!!!!! Spadla mi brada, chvilku jsem zalapala po dechu, jelikož tahle odpověď mi přišla ta nejméně vhodná (pokud mě tedy záměrně nechtěla vyděsit k smrti...) :o))))))))

Když viděla, jak jsem zbledla, tak mi to teprve vysvětlila. Že to může být pozůstatek po zánětu mozkových blan, co jsem měla v patnácti a že to nemusí mít vůbec žádný vliv.... No tohle, kdyby mi řekla rovnou, tak jsem asi víc vklidu, než po větě, že netvrdí, že mám epileptotamto :o)))

Nicméně vyšetření jsem absolvovala a opravdu mi potvrdili, že jsem ok a hlavně, že mám mozek. Takže hurá :o)))

(Fotka je právě z vyšetření z Bulovky, kde mi nasadili slušivou čepicu, namířili na mě kameru a já se mohla 20 hodin vesele nudit. Nejdelší pátek a sobota za posledních x let)

Alespoň něco na zpříjemnění a odreagování musím dodat na závěr. Opět jsme s Alicí řádily a vylezlo z toho pár foteček. Přikládám video s fotkami :o))) Kdo bude chtít taky takové, tak kontakt už snad znáte www.alicedigiart.com

Přeji všem příjemnější zážitky a nenechte se ničím zlomit. Ani nastupující zimou. I ta jednou přejde a bude zase krásně!

Pusu všem

Fotky ze svatby na webu

Thu, 01 Oct 2009 01:57:56 +0200

Nebylo jednoduché se "prohrabat" všemi fotkami, kterých bylo bezmála 500. Proto jsem tento výběr zkrouhla na desetinu, která snad i tak podá hrubý nástin celého dne. Takže zde jen ukázka, na rajčeti a facebooku zbytek.

Pokud by měl někdo z vás zájem o podobně krásné, neokoukané a profesionální fotografie, obraťte se na Alici, které ještě jednou děkujeme za neuvěřitelnou dokumentaci.

http://kusebauchova.rajce.idnes.cz/Svatba_Peti_a_Misi/

JSEM ŠVAGROVÁ

Mon, 14 Sep 2009 02:15:26 +0200

Ufff....

Náročné

Plné emocí

Krásné

Dojemné

Veselé

Zamilované

Elegantní

Dlouhé

Přátelské

Zalité sluncem

Krásné

Nezapomenutelné

Ani jsem netušila, do čeho jdu, když jsem souhlasila s tím, že se moje sestřička může vdávat. Pravda, mě se nikdo neptal :o)) Ale naši souhlasili, tak jsem se přidala k většině :o))

Po náročných přípravách, které pro Péťu a naše znamenaly pečení koláčků, příprava občerstvení, pro Peťulu a Míšu samozřejmě mnohem více náročnější zajištění všeho ostatního a organizace, pro mě psychicky vyčerpávájící shánění vhodných tepláků na svatbu, jsme se v sobotu konečně dočkali!

Vstávala jsem v 5 ráno, abych stihla najít obličej, vybrat paruku a dorazit na osmou k našim, kde jsme měli za úkol zdobení aut, rozdávání větviček mirty pro svatebčany (tímto děkuji Rumcajsovi, který vydatně pomohl - díky Kubo).

Nevěsta se mezitím v pokoji připravovala pod odborným dohledem kadeřníka a vizážistky.

Sice jsme se hned ráno dostali do skluzu, kdy v plánovaném času odjezdu nebyla ještě Péťa dolíčená a oblečená, ale vše se nakonec stihlo.

Byla jsem přesvědčená, že naši budou nejen nervozni, což jsme byli všichni, ale hlavně dojatí a já budu děsně v poho....

K mému úžasu, když se otevřely dveře od pokoje a vyšla přenádherná baba v bílých šatech, červenou kytkou, závojem a tvářila se hrozně v klidu a elegantně a přirozeně, jsem se rozplakala. Prostě jsem to neustála.

Stála tam nádherná dospělá ženská a já si uvědomila, že to je moje mladší sestřička, se kterou jsem se jako malá prala, hádala, ale taky hrála, jezdila na tábory, plácala bábovky, řešila první pusy a lásky, sdílela radosti a starosti a najednou se vdává... Musela jsem jí obejmout.

Abych to zkrátila, obřad proběhl hladce, přišlo opravdu hodně moc lidí a mě to hřálo u srdce, že mají tolik kamarádů, přátel a hlavně rodiny, které je podporují.

Pak následovalo focení v okolí, kde excelovala Alice, která byla hlavní fotografkou a opravdu se od rána nezastavila, takže i Tobě Ali opět moc díky a těšíme se na fotečky.

Přesun do Golema na hostinu, obídek, kde proběhl proslov, kterého se za oba rodičovské páry ujal náš taťka :). On to prostě umí. Pobavil a dojmul. Jeho slova byla svatá pravda.....

Pak dorazili hosté a začal raut, muzika v podání Zdeňka Hnyka z Rádia 1 byla dobrá volba, uspokojil všechny přítomné. Kolem jedenácté hodiny začali odcházet první hosté a v půl druhé jsem opouštěla stanoviště společně s Pořešíňáky, kteří vydrželi až dokonce a tím svatební den skončil. Tedy pro hosty určitě :o)) Péťa s Míšou měli pokoj v Golemovi, takže mohli rovnou zaplout do pelíšku.

PÉŤO MOC TĚ MILUJU, STRAŠNĚ TI TO PŘEJU, JSEM NA TEBE HRDÁ.

PŘEJU TOBĚ I MÍŠOVI, AŤ JSTE ŠŤASTNÍ, ZDRAVÍ, SPOKOJENÍ A PLNÍ SE VÁM VAŠE PLÁNY.

Ostatní fotky zde: http://kusebauchova.blog.cz/galerie/svatba

A JE TO TADY!

Wed, 09 Sep 2009 23:38:05 +0200

Uteklo to jako voda a termín svatby mé sestřičky se blíží. Už tuto sobotu na Libeňském zámečku proběhne obřad, kde budou odpovídat na poměrně jednoduché otázky. Myslím, že takový test bych zvládla taky, obzvlášť, když možnosti jsou buď ano nebo ne. Žádné slohy, žádné za a, b, či c, prostě se trefit do jedné ze dvou možností. Zní to jednoduše, ale chápu, že nervozita umí udělat své. Tak jsem velmi napnutá a zvědavá. Háček je v tom, že se oba partneři musí shodnout na stejné odpovědi. O to je to napínavější.

Po povedené rozlučkové akcičce, kde se sešlo jedenáct dam, které přišly vzdát čest Pétinu výrobnímu jménu už nás čekají jen přípravy na její den "D".

Když už jsem zmínila to jméno, tak jen doufám, že její děti nebudou ráčkovat :o))) Petra Rodová, to bude její nové (tedy po zvládnutí výše popsaného kvízu) nomen omen :o))).

Já mám od zítřka dovolenou a bude poměrně nabitá. Mám v plánu nechat vykydat auto, dokoupit potřebné hadříčky (což mě jako fakt moc nebere, ale co bych pro Péťu neudělala), připravit se na milou návštěvu z Brna a v pátek se jen těšit, jak si večer zahrajeme s RuMbenTem v původní sestavě. BOMBA :o)))

Ovšem sobotní den bude rušný. Brzké vstávání, příprava, přesun k našim, organizace výzdoby, hostů a odjezdu, poznávání nové Rodiny a rodiny a pak už jen svědčit ve prospěch Petrušky. Po té se nadlábnout a oslavovat a pařit a užívat si.

Všem přeji, aby si užívali končící léto a až se proberu z deliria, dodám fotky a report :o))).

V sobotu jedině k nám!

Thu, 27 Aug 2009 23:50:24 +0200

Tuto sobotu 29. srpna budou ve Ctěnicích parkurové závody, které již tradičně pořádáme na závěr prázdnin. Jedná se soutěže "LP" a "SP" čili soutěže pro pony. Adrenalinu se nabažíte, i když se jedná o děti a poníky.

Bude opět doprovodný program, malí návštěvníci se mohou svést na našich poničkách. Měla by být i ukázka "Flyballu" při kterém psi všech různých ras a velikosti závodí v družstvech a po pár zahřívacích kolech strhnou přítomné k neuvěřitelnému fandění :o). Na závěr si diváci mohou sami vyzkoušet, jaké to je a zasoutěžit si osobně.

Záčátek programu je plánovaný na 11 hodin a obvykle končíme (dle počtu účastníků) kolem třetí hodiny odpoledne.

Občerstvení bude zajištěno hotelovou restaurací.

Vstupné je 50 Kč.

Moc se na vás těšíme a doufáme, že nám bude přát i počasí.

Dana

Fotky od Blanky Satranové zde:

http://blanchee.rajce.idnes.cz/Pohar_namestka_primatora_Pony_handicap_SP/

Nežárka - dovolená s Verčou a psy + krátké video

Mon, 10 Aug 2009 00:57:53 +0200

Lásenice - Nežárka, jižní Čechy, klid, voda, koupání, slunce, relax.

Tak by se dala shrnout moje dovolená, kterou jsem si dopřála od středy do soboty minulý týden. Stejně, jako před dvěma roky jsme se s Verčou sebraly a vyrazily na výlet.
A opět jako předloni jsme měly dva psy. Tentokrát to nebyl Paskal, ale Beník - kříženec labradora a teriéra - štěňátko mého kolegy Tomáška ze Ctěnic. Darsina ho vzala za svého, znají se z jízdárny. Je to první pes, se kterým si ta moje čubka hraje a běhá.

Vyrazila jsem kolem jedné a jela pro Verču do Masečína - směr Slapy. Naložily jsme kanistr s pitnou vodou, batůžky a vyrazily. První zastávka byla poměrně rychlá, jelikož jsem chtěla ještě dofouknout gumy. To jsem si zase naběhla. Na pumpě byl stojan "vzduch", což jsem usoudila, že tím by se daly gumy dofouknout. Tak jsem si zaparkovala, sundala kryt a nasadila. Pak mě teprve napadlo obhlídnout stojan, kde bylo jen červené a zelené tlačítko. Ale žádný ukazatel tlaku - nic. Tak jsem šla do prodejny, kde jsem narazila na tři pány. Vyslovila jsem své přání, že jsem chtěla dofouknout gumy, ale že mám asi problém. Chlapíci se po sobě podívali a pousmáli se. Tak jsem jen odvětila, že bloncka má nárok na pomoc. A ti parchanti jen přikývli :o))))). Tak mi jeden z nich kola nafoukl a my pokračovaly.

Jely jsme asi 3 hodiny, mezitím jsme udělaly pauzu na čůrání psů, na nákup papání. Jen podotýkám, že jsme měly v plánu večer ugrilovat rybu a koupily jsme 4 celozrnné rohlíky a malý chleba s vidinou, že další den koupíme čerstvé pečivo. Nakonec nám toto pečivo vystačilo na celou dovču :o))). A to že jsme dlabaly dost.

Dorazily jsme na chatu a po ubytování jsme vzaly pesany a šly se s nimi projít do lesa. Nežárka byla poměrně divoká a nedaleký jez, který si pamatuju, jako velmi mírný docela vřel a Darsina vypadala, že by tam snad i skočila. Měla jsem trochu nahnáno, tak jsme zase pokračovaly. Po návratu jsem šla nasekat dřevo na ohýnek. Nic se mi nestalo - zatím….

Rybička byla dobrá, vypily jsme vínečko a pěkně popovídaly. Když jsme asi v půlnoci dodrbaly všehny a všechno, svlékly jsme se a při svitu měsíce jsme skočily pěkně do Nežárky… Hu - studená teda byla, ale potom nám bylo krásně.

Druhý den jsem vstala asi v 6 hodin(?????!!!!!!) , protože mě probudil Beník, který dorážel na Darsinu, že si chce hrát. Tak jsme s nimi vyběhla ven. Bylo krásné ráno, pára stoupala z řeky a všude bylo totální ticho. Krása. Ale nedalo mi to a do peřin jsem se ještě vrátila. Verunka spala jako mimčo :o). Kolem desáté jsme se probraly.

http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/01953/nezarka_2.3gp_263.12KB.html
Tentokrát už v plavkách jsme opět vlezly do vody - zase pekelně studená. Pak jsme si udělaly snídani, kotel kafe a seděly jsme venku. Pak jsme naložily psy a jely se koupat na nedaleké koupaliště. Krásná voda, málo lidí a počasí nám docela přálo. Opalovaly jsme se (nahoře bez - i prsa jsme raději nechaly doma, abychom nedělaly rozruch) J . Po návratu jsme se napapaly, a jako správní chalupáři - jsme hrály žolíky. První den jsem vyhrávala. Pak jsem opět nasekala dřevo (jakože sekerou - fakt :o) a Verunka zatím naplnila rajčátka na gril a vydržely jsme asi do dvou do rána sedět a povídat. Pak opět skok do Néži a do hajan.

Poslední den vsávala v 6 Verča - o čemž zase nevím já. Vykopaly jsme se z postele kolem deváté. Opět jsme jely na koupaliště, hrály jsme badminton, opalovaly se - klasika. Karty jsme projela na plné čáře a to že doslova. Ani jednou jsem nevyhrála :o))). Dřevo jsem opět nasekala, ale tentokrát s malou újmou na zdraví. Ne mém, ale Darsinka se přišla podívat, jak se to dělá akorát ve chvíli, kdy jsem se rozmáchla a zasekla. Ale velká část polena odlítla jí přímo na hlavičku. Božínku jak ta kvíkala. Docela mě to vyděsilo, ale snad to nebude mít následky. Jen už je oficiálně praštěná.

Poslední den jsme se nasnídaly, zabalily a vyrazili ku Praze. Cesta byla veselá, jelikož jsme si jí zpestřovaly poslechem různorodých rádií. Například country rádio hrálo moc príma a dokonce jsme chytly nějakou dechovku. Myslím, že v Miličíně o nás mluví do teď. Pěkně naplno a prožívat. Nějaké video mám, ale nevím, zda se mi podaří ho zveřejnit :o). http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/27527/COUNTRY.3gp_261.98KB.html

Beník, Darsinka, Verunka i já jsme dojeli v pořádku a opět jsem načerpala energii a zítra (vlastně dnes) hurá do práce.

Fotky přikládám :o)

Slunce, seno - jen ty facky ne :o))) a 2 videa jako bonus

Tue, 28 Jul 2009 01:10:58 +0200

Léto je v plném proudu a jako každý rok, ač je to trochu ohraná písnička, se chystáme na žně, dovču a další turnusy Léta ve Ctěnicích. Je mi trochu úzko, když si vzpomenu, jak jsem nedávno psala něco podobného - a on už je to rok... Letí to jako blázen. Ale stále se mám na co těšit. Zopakujeme si dovolenou na Nežárce, na kterou nedám dopustit.

Hektické počasí snad nepřekazí plány. Všichni jsme se shodli na tom, že nepamatujeme tak šílené letní bouřky, vichřice a časté povodně. A to jsem to probírala i se staršími ročníky :o)))

U nás jinak vše při starém, to znamená, stále něco nového. Jednou z těch novinek je Bentley - křížečnec labradora a teriéra, kterého dostal darem kolega ze ctěnického areálu. Tak mu s Darsinkou děláme chůvičky, aby se štěňátko nenudilo doma. Jen mi ten zmetek přirostl k srdci. Je to nezbeda, ale zároveň je to první pes, kterého Darsina nejen že akceptuje, ale dokonce si s ním hraje a dovolí mu naprosto všechno. Díky Bentlákovi přelínala velmi rychle. Zamiloval si její dlouhé chlupy, které mu neustále vytahuju z huby, aby mohl vůbec dýchat :o)))

Novinkou č. 2 (a o to důležitější) je fakt, že se moje mladší sestřička bude vdávat :o))). Mám z toho velikánskou radost a už ted se opravdu moc těším na megapárty :o))). Vyhrál jí Míša, kterému tímto graguluju k získání hlavní ceny :o)))))) Je to sympaťák a jsem ráda, že budu mít takového švagra.

Pokud sledujete "podvodnici Alici", tak upozorňuji na její obnovený web, kam jsem si dovolila (tedy po požádání) vložit pár řádků, ve kterých jsem popsala své zkušenosti s focením. Kdo by měl zájem se nechat zvěčnit takto netradičně, doporučuji pročíst. Ostatním doporučuji shlédnout obnovenou fotogalerii z poslední doby. STOJÍ TO ZA TO!!!

http://www.alicedigiart.com/

A nyní doufám, že mě Alice nepraští, jelikož jsem si dovolila zveřejnit videozáznam z vernisáže v Brně z roku 2008 o které jsem také psala. Jen upozorňuji, že to bylo naše první společné vystoupení :o))))

Nejsme slavice, ale zpíváme rády :o)))

Ali, když tak vymažu :o))))

PŘEJI VÁM VŠEM KRÁSNÉ LÉTO, TĚŠÍM SE NA KOMENTY A DOUFÁM, ŽE BUDE STÁLE O ČEM PSÁT :))

Dana

Domácí práce jsou sranda - jak pro koho...A nové fotky

Tue, 30 Jun 2009 23:55:56 +0200

V neděli jsem se jala odmrazovat mou starou chladící skříň. Tato věc má ve zvyku zmrazit vše, co je ve dveřích blíže u dveří mrazáku, uvnitř mrazáku jsou obvykle závěje něčeho, co připomíná sníh a v dolní části ledničky je příjemné teplo. Na můj vkus má toto zařízení moc vlastních názorů, lišících se od původního záměru, ke kterému bylo původně určeno.

Bylo tedy nutné odstranit ledové kry a závěje, aby alespoň na chvíli fungovala lednička normálně.

Nebudu popisovat zdlouhavý fyzikální proces, při kterém dochází vlivem teplého vzduchu a mírných urychlovacích prostředků k tání a poté k odpadávání kusů ledu. A to už se dostávám k meritu věci :o))

Po té, co se první kus ledu za mohutného zvukového doprovodu přesunul do dolní části ledničky (čili rána jako kráva), se Darsinka s úlekem šla schovat pod stůl. Po chvíli jí zvědavost nedala a šla prozkoumat, co zajímavého vydá ta bílá věc, ve které se často objevují věci, jenž je dobré sežrat. Chvíli pozorovala tající kusy ledu v zásobníku a usoudila, že bude dobré těm divným věcem vysvětlit, kdo je tady pánem… Takže začala hrozivě vrčet a poskakovat kolem. Po každé, když nějaký kousek ledu spadl, uskočila a neuvěřitelným způsobem se rozštěkala. Pak jí došla trpělivost a jala se tu věc zabít. Takže vzala největší kus ledu. Jaké překvapení, ono to studí :o)) Vzala ho opět do zubu a s výskokem ho hodila do obýváku, začala tam s tím vyvádět, honit ho packama po podlaze (nové!) a zaparkovala na koberci, kde se kolem něho válela na zádech, vrčela, štěkala… Prostě magor. Ze strachu, abych neměla promáčený koberec, jsem led vzala a vyhodila.

Ale ouha… Než jsem se otočila, měla v hubě další a rovnou na podlahu, tam to totiž prímově klouže… Hrála si s ním tak dlouho, až se ten kousek rozpustil. Koukala na mě takovým nechápavým výrazem, kam jsem jí ho schovala. Snažila jsem se jí vysvětlit, jak se to tak stane, že ten led zmizí, ale ani ona to nepochopila (já tenkrát ve škole asi taky ne…). Takže celé odmrazování ledničky jsem strávila běháním mezi obývákem, ložnicí, kuchyní, s hadrem v ruce a se záchvatem smíchu… Ten čokl, než jsem uklidila jeden tající kousek, ukradl další a zase na jiné místo. Zábava hadr... :o))))

A v galerii http://kusebauchova.blog.cz/galerie/darsinka nové fotky s Darsinou a zde http://kusebauchova.blog.cz/galerie/ostatni nějaká další fota od "dvorní fotografky" Alice :o)

Léto je tu a 7000 návštěv na krku :o)

Mon, 22 Jun 2009 11:44:52 +0200

Tak jsem teď byla v nějakém fofru a nezbýval čas psát nějaké novoty. Věci se mají tak, že se máme krásně, až na bolavou packu (tedy ne mojí).

Koníci se nám na jízdárně pěkně rozzávodili, holky jezdí jako o život a evidentně se jim daří. Mám z nich radost, obzvlášť, když si uvědomím, že dvě z těchto slečen u nás začínaly na ponících jako malé dětičky a ted už mají své vlastní koně a šlape jim to moooc dobře :o)). Jen to u mě vyvolává i ten méně přijemný pocit a to ten, že stárnu... :o))

Po té, co jsem si dala dva dny volna v minulém týdnu, abych trochu nabrala sílu, se mi podařilo hned první den zaspat, jelikož jsem si obrátila režim.

Stihla jsem ale navštívit asi po sto letech ZOO, kde jsem byla dávno před povodněmi. Ještě, že má člověk kamarády, kteří ho vytáhnou :o))).

Přiložím pár foteček.

Darsinka, jak jsem psala, má bebí. Pravděpodobně puchýř na přední pacce a evidentě je to z té její vražedné rychlosti a neuvěřitelné vytrvalosti. Takže jdeme léčit.

Těším se na prázdninový, snad trochu odlehčený provoz a hlavně na dovolenou, kterou ještě sice nemám časově naplánovanou, ale hodlám si ji užít.

Přeji vám všem krásné léto, dovolené bez zranění a těm, co mají prázdniny tiše závidím :o))).

Dana

Doražte v sobotu do Ctěnic

Wed, 03 Jun 2009 23:47:07 +0200

Zdravím všechny,

tuto sobotu, 6. června, se u nás ve Ctěnicích konají parkurové závody (oficiální soutěže dětí na pony a veřejný trénink, kterého se zúčastní i naši jezdci).

Začátek programu v 11 hodin, plánovaný konec kolem 16 hodiny. Na programu je mimo soutěží i vodění dětí na ponících, přijede kočár, další doprovodný program upřesníme na místě. Ale bude toho dost.

Máme také naplánované krásné počasí, ale jak to s ním bude, uvidíme až v sobotu.

Těšíme se na vás,

Dana a Darsina

Další fotečky

Sun, 19 Apr 2009 01:36:54 +0200

Vydatný týden mám(e) za sebou, po té, co jsem našla ve středu ráno naprosto zdevastované auto (sprejem) na parkovišti (evidentně jsem si někomu stoupla na oblíbené místo), jsem si ve čtvrtek užila docela hezký den opět ve společnosti fotografky Blanky Satranové, která nafotila nejen Havannu, ale i ostatní jezdce z JS CTĚNICE.

Fotografie naleznete na: http://blanchee.rajce.idnes.cz/Havanna/ a ostatní na: http://blanchee.rajce.idnes.cz/Jezdecka_spolecnost_Ctenice/

Dana

PS: Jo a auto není plátno pro abstraktní umění, blbečci

Nové fotky od Blanky na webu

Sun, 12 Apr 2009 18:38:23 +0200

Požádala jsem fotografku Blanku Satranovou, zda by nám s Havannou neudělala pár foteček. Byla jsem moc potěšena, že na můj dotaz kývla. Zde je náhled toho, co naleznete v její fotogalerii :o)). http://blanchee.rajce.idnes.cz/Havanna_s_Danou/#album

Havča je krasavica, to se musí nechat :o)))